Petr Novák

Petr Novák (6. září 1945 – 19. srpna 1997)

Petr Novák se narodil 6. září 1945 v Praze na Vinohradech. Jeho rodiče se brzy rozvedli, vlastního otce prakticky nepoznal. Rok 1948 nesla rodina velmi těžce, a to se odráželo v celém Novákově životním postoji, v jeho nesmiřitelném postoji vůči bolševickému zřízení. V roce 1962 ho dokonce vyloučili z gymnázia, a to těsně před maturitou. Školu již nikdy nedokončil a nikdy nezískal ani řádné hudební vzdělání, přestože na piano hrál už od šesti let.

V roce 1963 založil s kamarády první skupinu, která později dostala název George and Beatovens. Ve sklepě natočili několik svých písniček a dvě z nich publicista Jiří Černý vybral do svého hudebního pořadu Houpačka. Skladba Já budu chodit po špičkách se okamžitě stala hitem.

V roce 1966 nastoupil Novák do skupiny Flamengo. S ní vydal první singl Já budu chodit po špičkách a Povídej. Následoval další úspěšný singl Náhrobní kámen. V roce 1967 vyhrává tato píseň 1. místo v anketě Zlatý slavík v kategorii „Píseň roku“. Singly Náhrobní kámen a Já budu chodit po špičkách vycházejí u hudebního koncernu Supraphon, pak už Novákovy desky vydává do roku 1994 Panton.

V roce 1967 obnovil skupinu George & Beatovens a s ní nahrál další úspěšné tituly. Např. Klaunova zpověď, Pokoj č. 26, Dětský oči. Psal i pro jiné zpěváky, např. pro Pavla Sedláčka skladbu Džbán a i jiní psali pro něj, např. Petr Janda pro něj napsal skladbu Bezhlavý rytíř. Dvorním textařem Petra Nováka byl Ivo Plicka, který pro něho napsal téměř všechny jeho první hity a stěžejně se podílel i na prvních třech elpíčkách. Zde je nutno říci, že jeho hity z oné doby vznikaly tak, že on sám vždy zhudebnil text, který mu Ivo Plicka napsal.

Po roce 1971 byla skupina George & Beatovens rozpuštěna, a tak vystupoval spíše sólově. Dostal nabídku účinkovat v Semaforu. Sám s kytarou hrál po klubech i v estrádách po celé republice. Kritické období vyvrcholilo 13. prosince 1974 vážnou autohavárií, při které Novák málem přišel o nohu.

V roce 1975 přichystal se skupinou C&K Vocal a skupinou Bohuslava Jandy monotematickou desku, rockovou operu, Kráska a zvíře. Texty napsal Zdeněk Rytíř. Šlo o moderní variaci stejnojmenné francouzské pohádky. Od druhé poloviny 70. let se více objevoval v někdejší Československé televizi a obnovil George and Beatovens, avšak jen pod zkráceným názvem G+B. Úspěch se dostavil s novými písničkami, např. Co je to láska, Hvězdičko blýskavá nebo Přátelství na n-tou a píší pro něho různí textaři, např. Pavel Vrba, Eduard Krečmar či Pavel Cmíral.

Po Krásce a zvířeti a na desce nezrealizované sci-fi pohádce Planetě snů se v 80. letech pustil do dalších monotematických projektů. Byly jimi autobiografická Zpověď, otextovaná kamarádem Pavlem Vrbou a Memento – příběh o drogách podle stejnojmenné knihy publicisty Radka Johna. V polovině 80. let přemýšlel o konci své hudební kariéry, ale odradili ho od toho jeho nejbližší. V roce 1984 se oženil s herečkou Evou Jakoubkovou.

Od počátku 90. let koncertoval se zpěvákem Karlem Kahovcem, s nímž účinkoval v 60. letech ve skupině Flamengo. V 90. létech natočil jediné a poslední řadové album s názvem Dávné sliby, kde se na textech mj. podílel i básník Pavel Šrut. Společně s Karlem Kahovcem také připravili album Rub a líc, kde si společně zazpívali tři duety. Byl si ale vědom, ze žádné z těchto desek se nepodařilo získat takový zájem posluchačů jako skladby, které napsal s textařem Ivo Plickou. A když skupina Olympic dostala nabídku koncertovat ve Švýcarsku, kde v té době Ivo Plicka žil, tak se rozhodl jet také. Za doprovodu skupiny Olympic tam zazpíval své staré a dobré hity jako Povídej a Náhrobní kámen. Po koncertě nejel s Petrem Jandou a spol. do hotelu, ale s Ivem Plickou k němu domu do Wallisellen. (Kt. Zurich) Tam se oba přes noc domluvili na další spolupráci. V plánu bylo nové LP autorů Petr Novák – Ivo Plicka. Na první straně LP se měla např. objevit už dávno hotová píseň Cesta za sluncem, která neprošla v 60. letech cenzurou. Dále nikdy nezveřejněná Krásná slečna a písně z Planety snů, které před lety také „nepřežily“ schvalovací řízení. Druhá strana měla být naprosto nová. Finální skladbou tohoto LP měla být Píseň na rozloučenou. K realizaci jejich plánu už nedošlo.

Po celou svou kariéru bojoval Petr Novák s velmi špatným zdravotním stavem. Moc nejedl, o to více kouřil a pil alkohol, mnohokrát musel být hospitalizován. Měl vyložený odpor k jídlu a dá se říci, že trpěl mentální anorexií. Měl výrazné problémy s chůzí, koncem 80. let spadl ze schodů a zlomil si nohu v krčku. Jeho zdravotní stav velmi zhoršila rozsáhlá trombóza v dolních končetinách. Několik týdnů před smrtí musel od lékařů dostávat injekce, aby na dvouhodinovém koncertě mohl fungovat. Jedno z jeho posledních vystoupení proběhlo v kostele, kde za doprovodu kytary a violy odehrál své největší hity. Zemřel 19. srpna 1997 ve spánku. Skonal tiše, bezbolestně na srdeční kolaps a celkové vyčerpání organismu. Bylo mu pouhých 51 let.

Zdroj: wikipedie.cz